Dějství 10.

4. července 2012 v 17:04 | Kira-chan |  Art of living

Hachi na mě koukal vyděšenýma,vyvalenýma očima. Obkročmo jsem si na něj sedla ( Hoshi). Využil jsem toho,že je Hachi jako v komatu s otevřenými oči,pořádně jsem ho chtěl potrestat. Chytil jsem ho pod krkem. Škrtil jsem ho. " Poprvé a naposled, sis vzal moje tělo!" Tiskl jsem mu hrdlo,co to šlo.Hachi byl čím dál tím víc modrý. Jak jsem mu ukradl možnost se nadechnout. Pololil jsem svoje sevření. Místo toho jsem mu zabodl svoje pařáty ,do chřtánu. Po krku mu krásně a ladně tekla krev. Byl to nádherný pohled. Miloval jsem to.
Ve dveřích se objevil Koji. Ještě,že jsem měl na sobě tu košilku..i když byla růžová. "Co to děláš, Idiote!" Vyprskl na mě Koji. Dostal jsem tik do oka….*Co si to sakra dovoluje!* "Snažím se ho zabít. Nevidíš snad?!" Mluvil jsem na Kojiho a zároveň jsem se díval do vytřeštěných očí Hachiho. "Hoshi! Přestaň! Okamžitě!" Z nějakého si důvodu jsem z Hachiho krku vyndal svoje ostré drápy. "Dobrá takový fyzický zrest by tedy stačil a teď mu tedy vymažu paměť na to co se tu dělo!" Rozčileně jsem plival jedno slovo za druhým. "Co se stalo?" Otázal se mě Koji. Jeho otázka mě do pálila. "Vzal si moje tělo! Ten chcípák zasrkej! To se stalo!" Prskal jsem všude kolem sebe. Chytil jsem Hachiho za zápěstí a upřeně jsem mu zíral do očí. Jemu i mě se zúžili zorničky. V mžiku měl paměť vymazanou na onu událost. " Teď budeš spát a za dvě hodiny se probudíš!" Přikázal jsem, pomocí spojení, ještě Hachimu,než jsem spojení přerušil. Jak mile tvrdě ten blbou usnul,dal jsem mu ještě pěstí do tváře. Teď prosím odejdi Koji. Neboj se na Hachiho už nesáhnu,klidně si ho hoď k sobě do postele a dělej s ním klidně i nemravný věci!" Ušklíbl jsem se na Kojiho. "Nebudu s ním dělat nic nepravého,ale raději ho uložím ke mně do pokoje!" Ježil se a prskal Koji jako kočka.
Koji odešel z místnosti s Hachim na bedrech. Lehl jsem si a zavřel jsem oči. Byl jsem na místě,kde se vždy setkávám s Kirou. Byla to vždy zimní zahrada ve které byla zavražděna jedna milé,drobné a nevinné stvoření. Zahrada byla vždy pokrytá sněhem i když bylo třeba léto nebo jakékoliv roční období. Jenže Kira se tentokrát někde schovávala , byla s chované za jedním stromem a myslela si,že jí nenajdu. "Kiro,kde si ! Myslíš si,že tě nenajdu!" Věděla,že jsem na ní naštvaný,proto se schovávala.

Plná strachu jsem se zvedla a vylezla jsem zpoza stromu. Podívala jsem se na Hoshiho s lítostí ve tváři a šla jsem k němu. " Je mi to Líto." Špitla jsem,když jsem stála před ním. Mou omluvu,ale nepřijal. Hrubě mě chytil za vlasy a přitáhl si mě k sobě. "Je ti to líto! Jo?! A jak si to jako představuješ! Ty špíno!" Křičel na mě.Bála jsme se ho. Díval se na mě pohledem,kterým m říkal , že mě zabije, že mě zničí. Hodil mnou do strany k rybníku. Upadla jsem na zem.Opět mě chytil násilně za vlasy.Klečela jsem u rybníka prohnutá v zádech, Hoshi mě tahal za vlasy, připadala jsem si jako otrok,či oběť.Hoshi nade-mnou stál a za vlasy si mě přitáhl víc k sobě.Projela mnou ostrá bolest,když se dotkli ústy mého krku.Po krku mi stékala krev,která byla k nezastavení a tekla si tam tak chtěla.Pak mě ještě kousnul do pravého a levého zápěstí.Po celou dobu mě držel za vlasy,ukrutně mě to bolelo. Ucítila jsem nátlak na hlavu a rázem jsem měla hlavu ponořenou pod vodou. Neumím zadržet dech na dlouhou dobu,takže jsem se už při první minutě začala topit a hltat vodu.Snažila jsem se hlavu nadzvednout,ale když jsem se o to pokusila,tak Hoshi ještě víc na mě přitlačil.Zkoušela jsem se i vzepřít na rukou,ale taky mi to nepomohlo. Rány,kousnutí od Hoshiho mě hned začali pálit. Už jsem si myslela,že mě vážně zabije. Ale zatáhl mi za vlasy a vytáhl mi hlavu z vody. Zakašlala jsem a vykašlávala jsem vodu.Opírala jsem se o vysílená ruce. Hoshi mi po chvíli ponořil hlavu opět do vodu a vše se zase opakovalo.Tak mi to udělal asi pětkrát. Když mě držel za vlasy při posledním výnoru. Prudce za vlasy škubl a pustil je,lehla jsem na zem. Zhluboka jsem dýchala. Sledovala jsem Hoshiho,který stál nade-mnou,řekla bych,že se mi vysmíval do obličeje. Vykašlávala jsem pořád zbytky vody. "Sedni si! Půjde ti to všechno líp!" Natáhl ruku,aby mi pomohl si sednout. Nevěděla jsem co si o tom mám právě myslet. Jednou se mě snaží utopit a teď mi chce pomoci. "Nepotřebuju tvojí pomoc!" Odsekla jsem. "Ále, tady je někdo vzteklí." Chytil mě za paži a sám mě nadzvedl,abych se posadila. I když měl pravdu s tím,že se mi bude líp vykašlávat ta hnusná voda, stejně jsem byla trochu nakřapla. "Takhle ne! Musíš na všechny čtyři! Jako kočka!" Udělala jsem jak řekl. "A ještě musíš dýchat zhluboka!" Řekl a pak mi po zádech přejížděl zápěstím. Šlo mi to stokrát líp než předtím a před-předtím. "Ještě bych ti mohl vymazat paměť , co ty na to?" Otázal se mě Hoshi,když jsem už seděla normálně. "Ne! To v žádném případě!" Kříkla jsem. "Dobře. Uklidni se já se jenom zeptal ! A už takové věci nedělej! Pravidla jsem si už několiksetkrát vyjasnili! Je ti to jasné!" Mluvil se mnou hrubě." Já nejsem tvoje hračka! Nebaví mě poslouchat tvoje debilní pravidla! Já mám taky svůj život! Já se těšila,kdy tě zase uvidím,ale tys to úplně zkazil!" Schovala jsem si obličej do dlaní a rozbrečela jsem se. "Kiro? Chováš se jako rozzuřený Krysařík! Jak roztomilé!" Chytil mě za ruce a dal je na stranu z mého obličeje. Vyjeveně jsem koukala co dělá. Pořád mě držel za ruce,ani jsem se nenadála a Hoshi mě políbil. Hrklo ve mně. Jak mile se ode mě centimetr vzdálil,neváhala jsem a vlepila jsem mu facku.Couvla jsem do zadu. Hoshi se jenom pousmál. "Dospěj!" Změnil se na vlastní podobu a pak se rozplynul.
Probrala jsem se u sebe v pokoji.Posadila jsem se. Z vlasů mi kapala voda. Šáhla jsem si na ně a měla jsem je vážně mokré. Koukla jsem ven z okna. "Dospěj!" Špitla jsem. "Jak to asi myslel?" Vylezla jsem z postele a šla jsem si pro ručník.Setkala jsem se s Kojim na chodbě. "Co se ti stalo?" Nemohla jsem si nevšimnout jeho naštvaného výrazu ve tváři. "Nic hrozného." Usmála jsem se a ukázala jsem na něj peace gesto rukou. Vyndala jsem si ručník z vestavěné skříně na chodbě,kdy byli ručníky,osušky a všelijaké takové věci. Sušila jsem si vlasy a při tom jsem si broukala písničku od Secret ,Shy boy. Dělala jsem jako,že se nic nestalo. Ťapkala jsem si to do kuchyně,ale tentokrát jsem si tu písničku i zpívala. "Shy,shy,shy boy…o! o! ó!..."

Hachi byl v pořádku. Probral se u sebe doma v posteli. Jeho matce jsem nakukali,že si užíval s úpírkama,proto ty rány na krku.A že jsme ho našli u jejich prahu dveří. A ta to pak řekla i Hachimu a nepamatuje si nic protože se zlil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama