Dějství 11.

4. července 2012 v 17:07 | Kira-chan |  Art of living

Hachi jsi vážně nic nepamatoval,takže všechno co mu jeho matka řekla zbaštil i s navijákem. Ze začátku jsem si říkala,že je to celkem dobré,že si nic nepamatuje. Ale postupem času mi to bylo i líto. Přece jenom…..bylo to moje poprvé….Když jsem na to pomyslela,hlavou mi proletěla vzpomínka,kdy jsem načapala Kojiho v né moc vhodné situaci s jistou dámou.
Někdo zaklepal na dveře.Neváhala jsem a uháněla jsem otevřít.Co kdyby to byl nějaký ctilet..že.Otevřela jsem dveře a koho to čerti nenesou.Ve dveřích stála Yui. Okouzlující jako vždy. Byla pořád tak krásná. "Kiro!"Štěkla na mě a chytila mě na ramenou. "Potřebuji tě. Onemocněla mám modelka.A já potřebuji někoho na focení nové kolekce." Zezačátku jsem na ní zírala jako sůva z nudí,trvalo mi chvilku než mi docvaklo o co Yui jde. "Ale Yui….já přeci nemůžu,já nejsem žádná modelka." Máchala jsem rukama kolem sebe jako pomatenec. "Ona ten záskok vezme." Položil mi Koji ruku na hlavu a slíbil Yui,že jí pomůžu. Sprostě za mě rozhodl. "Ale Koji já nemůžu." Otočila jsem se na něj. "Můžeš…Yui ti se vším pomůže a jestli chceš tak půjdu s tebou." Políbil mě na čelo. S růžovími lícemy jsem se obrátila zpět na Yui. "Tak dobrá já to příjmám." Oznámila jsem jí pořád trošku na rozpacích. "Výborně a Koji ty teda můžeš jít taky.." Rozzářil se štěstím Yuin obličej. "A můžete udělat i nějaké fotky spolu, jste rozkošný pár." Zasvítili Yui očka. Raději jsem to nekomentovala. "Du se převlíct."
V pokoji jsem na sebe hodila bílé tílko a volné šedé hoperské tepláky.V koupelně jsem ještě spáchala rychlou ranní hygienu. A už jsme pálila ke dveřím kde na mě čekala ta dvojka.
"Jsem tu autem, tak šup do něj." Usmála se. Yui jakož to úspěšná podnikatelka,návrhářka,modelka a fotografka vlastnila úžasný fáro. Byl to Roadster bez střechy , takže tak byli na sezení jen dvě místa. Yui usedla na místo řidiče a Koji vedle ní. Já si musela sednou na "kufr",ale mě to nevadilo. Alespoň jsem měla nějaký menší zážitek. Při jízdě si vítr pohrával s mými vlasy a hladil mě po těle, do toho hrála ještě hudba,kterou Yui pustila.
Za már minut jsme byli všichni na místě…myslela jsem si. Vzhlédla jsem a přede mnou se tyčila vysoká budova. "Musím si ještě něco vyřídit.Hned jsem tady." Vběhla Yui do budovy a v cuku letu byla zase zpět.Ale tentokrát za sebou měla armádu. Pozorovala jsem se s pokřiveným obličejem. Lidi naskákali do jedné vetší dodávky. Yui přispěchala k nám. "Žádný strach to je tým vizážistů, kadeřníků a podobně."Hlasitě jsem polkla. " Jen klid Kiro. Vše bude O.K." Zasmála se. Yui nastartovala auto a jelo se tentokrát asi na místo focení.
Dorazili jsme na místo. Byli jsme u nějakého parku. Tento park jsem ještě neviděla,ale musím říci,že je nádherný.Stromy byli krásně zelené v koruně stromů jsem zahlédla i pár ptačích hnízd.Květiny na tom mstě byla barevné a pestré jako výkřik poslední módy.Na velikém jezeře se odráželi sluneční paprsky.A kolem té krásy byli lavičky….
Poslušní plyšáci vyskákali z dodávky.Tým…pro mě asi mučitelů jsi mě ,na Yuin rozkaz, zabavil.Zatáhli mě do dodávky, jak kdyby mě chtěli unést. Zavřeli dveře od auta,asi ta příprava byla nějaké tajemství nebo nechtěli být rušeni. Ze ve vnitř bylo výborné osvětlení.
Vystoupila jsem z dodávky. Když jsem se viděla v zrcadle,které bylo opřené o dodávku,byla jsem sama sebou uchvácená. Vipadala jsem jako panenka. Vlasy jsem neměla rovné,ale měla jsem nádherné prstýnky,které se kroutili jako prasečí ocásek. Měla jsem výrazně nalíčené oči.A šaty? O těch ani nemluvím…na ty slova nestačí. Byli to šaty které navrhla a ušila Yui. Yui má ráda lolita styl a také se to odrazilo na jejích šatech. Bez zaváhání bych je zařadila právě do lolita stylu s odvětím gothic. Yui bylo jedno jakého jsou odvětí,sweet, klasik, guro….atd. ,ale hlavně v nich měla být alespoň trochu lolita poznat. Podle mě byla poznat na první pohled.Měla jsem boty na podpatku, neumím v nich chodit takže….
Začalo focení. Když se na mě tak všichni koukali,nechtělo se mi vůbec spolupracovat. Strašně moc jsem se styděla. Možná to ostatním přišlo i roztomilé,ale mě vůbec roztomilé nepřišlo,že jsem byla jako dřevěné prkno. Zkoušela jsem myslet na něco pěkného a zapomenout kde a před kým jsem. Ale bez úspěchu. Byla jsem ještě víc nervózní,když se kolem nás začal tvořit hlouček diváků. "Tak dobrá…konec trápení Kiro." Řekla Yui a já si s klidem oddechla. "Teď k tobě přidáme i Kojiho." Hrklo ve mně. Kojiho nikdo ani upravovat nemusel.Jen mu půjčili aristokratické šaty. "Tak a teď chci vidět milostný pár plný vášně." Prskala fotografka. Z té jsem měla i celkem respekt, přísně i jenom vipadala.
Koji neváhal,chytil za kříž v zádech a zaklonil mě.Reflexně jsem ho objala kolem krku.Koji se ke mně přiblížil obličejem , tak nebezpečně blízko,že jsem se bála i dýchat…..Při spolupráci s Kojim jsem byla sama sebou a hlavně uvolněná. Spolu jsme ještě udělali pár póz, třeba takovou, ve které se mě Koji zmocňuje jako upír lačnící po krvi.
Lidé kolem nás přibývali a přibývali. Ale pro mě..tam jako by nebyli. Vnímala jsem jen Partu lidí s kterou jsem pracovala. Nemohla jsem si nevšimnout Yuiino užaslého obličeje.
Po focení Yui pozvala Kojiho a mě na skleničku do jednoho podniku. Ale já jakožto nezletilá pít alkohol nesmím, tak jsem si dala jen symbolicky malou skleničku. Jenže se k nám přidalo ještě pár lidí. Všem už bylo nad 18let.Cítila jsem se jako páté kolo u vozu.Když všichni byli už téměř na mol,zatahala jsem nepatrně Kojiho za tričko. "Koji…já chci jít domů." Zatvářila jsem se na něj sklesle. Hodiny už odbíjeli desátou hodinu večerní.Ano tak dlouho jsem byla mino domov. Koji se na mě podíval s vražedným pohledem. A pak si mě k sobě přitiskl. "Vážení…tohle je Kira….je to moje snoubenka." Pyšně všem ohlásil. *Snoubenka?*Vyvalila jsem oči. Řekla jsem si,že toho už taky dost vypil…Ozval se ohlas lidí.Koji mě totiž olízl od krku až na tvář. Nelíbilo se mi to,dostala jsem strach. Sebrala jsem se a odešla jsem rychle ,bez jediného slova, pryč. Kojiho jsem tam nechala ať si dělá co chce. Venku už byla tma.Naštěstí byla ulice dobře osvětlená.Slyšela jsem jak za mnou někdo běží. Ohlédla jsem se dozadu. Překvapením jsem strnula.Byla to totiž Yui. Přiběhla ke mně a začala se mi omlouvat. Dojalo mě,že se mi omlouvá.Objala jsem jí. "Děkuji,ale vážně je vše v pořádku. Je to má vina." Odlepila jsem se od ní a něžně jsem se usmála. "Kiro ty si vážně úžasná, vážím si toho,že tě znám. Myslíš…myslíš,že by jsi chtěla semnou ještě někdy spolupracovat?" Koukala na mě Yui těmi jejími rozkošnými kukadly. Nic jsem jí,ale neřekla.Poplácala jsem jí po vlasech jako to mladší sestru a šla jsem domů. "Když budeš chtít tak se ozvy prosím." Zavolala na mě Yui. Pak se asi vrátila za ostatními.
Doma už všichni spaly a tak jsem neváhala a šla jsem si také lehnout. *Blbej Koji* Pomyslela jsem si,ještě než jsem usnula a oddala se do říše snů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama