Dějství 12.

4. července 2012 v 17:11 | Kira-chan |  Art of living

Září….první školní den.

"Cr cr cr! Cr cr cr!" Přerušil můj sladký spánek budík s provokativním tónem.Ale měl výhodu.Z postele Vás opravdu donutí vylézt.
"Áaaa! Mám nápad! První den do školy půjdu jako kluk!" Prohlásila jsem u snídaně. "Koji! Musíš mi půjčit nějaké elegantní hadříky."Koji zavrčel,ale nakonec schválil. Podívala jsem se vedle sebe a čekal jsem Itovo jásavý úsměv. Jenže jsem se ho nedočkala. Ito vedle mě neseděl. Byl přeložen.Podle svých a Kojiho rodičích je Ito zde neschopný.Proto byl přeložen na jinou školu v jiné zemi. Ito tam byl na kolejích a domu k rodičům se vracel málokdy. A Yoru ? Ten už byl dávno ve škole.No jo byl také o třídu víš než já.
Obinadlem jsem si obvázala hrudník,aby vipadal,že je plochý a pánský.Hodila jsem na sebe pánské oblečení,nakonec jsem si nevzala kdo ví jak elegantní styl , vlasy jsem si schovala pod síťku a na palici jsem si narazila stříbrnou paruku.A oči ? Heh! Dala jsem si fialové kontaktní čočky. Vipadaal jsem tak trochu jako Ito.
Připravená jsem letěla k Hachimu před dveře a čekala jsem až vide. "Kdo jsi ty prazvláštní zjevení." Řekl,když mě spatřil u branky jejich domu. "To jsem já Kira." Mrkla jsem na něj. "Hhhhh!" Nastražil uši. "To si ty Kiro? Ty vole! Já bych tě vůbec nepoznal!" Vrh se mi kolem krku. " To byl taky účel. A navíc mám i klučičí a zároveň holčičí jméno." Zasmála jsem se. "Tak jdeme ?" Vyplázla jsem na něj jazyk a vyrazili jsme.
Dorazila jsem s Hachim do školy. Na tabulce jsme zjistili v jaké jsme třídě. Rozzářili se nám oči,když jsme zjistili, že jsme ve stejné třídě. Podívali jsme se na sebe nastejno a i se stejným výrazem ve tváři. "Kyaaaaaaa!!!" Zakřičeli jsme na celé kolo. Vyskočili jsme a rukama jsme si plácli.Když jsme stáli na nohou tak jsme si plácli břichy , pak do sebe šťouchli boky a nakonec založili ruce na prsa. Samozřejmě,že nechyběl ani frňák nahoru. Lidi na nás koukali jak na blázny,ale koho to zajímá.Raději jsme se odebrali rovnou do naší třídy,ale tam jsme dělali,že se neznáme.
Sedla jsem si do lavice. Veškerá lavice tady byli pro jednoho žáka.Ale hned jak jsem si sedla vzpomněla jsem si na Yoru. "Yoru ! Hachi! Poď navštívit Yoru-chan!" Podívala se na něj s prosebnýma očima. " No jo!"Protočil panenkami a šel semnou.
Po krátkém pátrání jsme našli jeho třídu.U dveří ,jeho třídy, stály zástupy holek. "Co to k sakru!" Dostala jsme tik do oka. Neváhala a rozeběhla jsem se tam. Použila jsem své ostré lokty abych se dostala do třídy. Ale nic zvláštního se tam nedělo. Přišla jsem k Yoru. "Co se tu děje tak zvláštního,že jsou tady ty holky? A čekají tu jak fronta na zmrzlinu?" Yoru na mě pohlédl. "Kiro?" Díval se na mě jako na dementa. " Hai!" Mile jsem se usmála. " Co vivádíš ?!" Prudce se postavil a chytil mě za košily v hrudní části. " To je jen sranda." Udivěně jsem na něj zírala. Pak mě pustil a zase si sedl. Upravila jsem si košily. "Ty holky jsou moje obdivovatelky,nebo tak něco." Zkameněla jsem jak socha. " Cožeeee??!!!!" Pleskla jsem sebou na podlahu jak prkno. Hned na to jsem si,ale stoupla. "Jak je to možný?!" Valila jsem očka jak sůva. "Co tím chceš jako teď říct!" Tupě se na mě podíval. "Ale nic! Rozhodně nic špatného." Mávala jsem si rukama před obličejem. "Už,už musím jít. Uvidíme se později." Pěstí jsem ho praštila do ramene a Yoru upadl ze židle. "Kámo!" Podívala jsem se na Yoru Hoshiho očima a pak jsem to byla zase já. Vypadla jsem ze třídy. A šla jsem si do té své.
Po škole na mě čekalo pár holek. Poznala jsem je. Byly to ty holky co stály u Yoru třídy. Vipadalo to na bitku. "Máme štěstí,že jsi kluk. Platí tu pravidlo,že kluci holky nemlátí." Najednou se na mě ta banda holek vrhla a já skončila někde úplně pod nima. Připadala jsem si jako kdybych hrála americkej fotbal. *Hoshi! Já se neumím prát.* Nenápadně jsem se z pod nich dostala ven. Postavila jsem se a na scénu přišel ďábelský smích. Sundala jsem si paruku i se síťkou. Hoshi si to semnou vyměnil. Chtěl ty holky zastrašit. Na rukou jsem měla dlouhatánské ostré nehty. A jako třešnička navrh…..Hoshi roztáhla svá křídla. Byli to blanitá křídla, na koncích měli vidět ostré špičaté kůstky,křídla byla i potrhaná ve zbarvení krve. Holky se zalekly a v mžiku utekly. Bylo už po setmění a ve škole už nebyl nikdo. Když Hoshi ustoupil,byla jsem to zase já, s normálními nehty a bez křídel. "Kyaaaa!" Bolestně jsem zakřičela a skácela jsem se na kolena. Rukama jsem objímala svůj hrudní koš….tedy dlaně jsem měla na zádech. Plakala jsem ,jak moc to bolelo. Ta ostrá bolest. Kterou mi způsobil Hoshi,když se mou kůží protrhla má křídla. Měla jsem na zádech potrhané šactvo. Na zádech jsem měla dvě protáhlé rány z kterých se neustále valila krev. Všechno mě strašně bolelo a jakýkoli pohyb který jsem udělala mi způsobil pocit,že se ze mě něco valí, nějaký ográn,možná páteř. Bolest mě otupila na tolik až jsem omdlela.
Probudila jsem se při svitu měsíce. Byla jsem stále na školním pozemku. Vstala jsem. Rejpla do mě bolest,ale už nebyla tak obrovská jako na začátku. Na zádech jsem měla pořád otevřené dvě rány,které se táhly do stracena ,až k hýždím. Postavila jsem se na nohy a šla jsem k východu. V tak pozdních hodinách už byla ale školní brána uzamčená. Nemohla jsem se dostat ven. Nezbývalo mi nic jiného ,než bránu přelézt. Když jsem bránu přelézala myslela jsem si, že je to konec. Naštěstí jsem to zvládla a pokračovala jsem v cestě domu. Ale má cesta nebyla jen tak. Musela jsem jít na vlak a pak autobusem na zastávku,která je nedaleko domova.
Vlak mi ujel přímo před nosem. " Do prdele!" Začala jsem být už sprostá jak jsem se cítila tak beznadějně a bezmocně. Za hodinu přijel nový vlak. Nasedla jsem do něj,ale všude tam byli samí chuligáni. Bála jsem se jich. Která normální středoškolačka by se nebála kluků,kteří nosí po rukou baseballové pálky.Naštěstí jsem k autobusu došla téměř v pořádku. Autobusem jsem dojela k domu a pak jsem cestu jen pěšky došla.
Když mě Koji viděl, v jakém jsem stavu,myslela jsem si,že mě dorazí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama