Dějství 13.

4. července 2012 v 17:14 | Kira-chan |  Art of living

Zabouchla jsem dveře a při otáčení se do chodby,se můj pohled střetl s Kojim. Neřekla jsem ani slovo. Kráčela jsem rovnou po schodech nahoru do svého pokoje. "To byl Hoshi,že?"Vyštěkl na mě Koji a stoupl si na kraj schodů,ze zdola. "Do toho ti nic není! Od kdy TEBE, zrovna tebe zajímá můj život?!Hhh!" Ohlédla jsem se a vyjela jsem na něj. Neměla jsem náladu,aby do mě kdokoliv a jakýmkoliv způsobem pošťuchoval. Vážím si toho co udělal Hoshi,ale to co provedl mě ,byl podle mého tak trochu podraz. Samozřejmě,že se rána drobet uklidnila,ale přesto to bolelo jako čert. "Pojď….vyčistíme to…"Oznámil mi a vyšel za mnou schody.
U sebe v pokoji mi pomohl Koji sundat věci ze sebe. Celkem dost to bolelo,protože zasychající krev mi přilepila oblečení na kůži i na oblečení,které se rány dotýkalo. Chvilkami jsem si myslela,že to nevydržím a bolestí se počůrám. Podprsenku,která byla už na dračky jsem si sundávala sama a dávala jsem si bacha,aby se Koji nekoukal. "Nedívej se na mě!" Varovala jsem ho. I když pomoc by mi taky bodla. Pak,když jsem byla jen ve spodním prádle jsme si lehla na posel…na břicho. "Už se můžeš dívat." Oznámila jsem mu potichu asi mě i sotva slyšel,ale slyšel. Přišel ke mně a hned první co udělal bylo to,že přikryl mojí dolní část těla,peřinou,ale ne tak aby mi zasahovala do rány.Asi mu to bylo blbé či nepříjemné. Poté si ke mně se sedl a jemným ručníkem ,namočeným do čisté vody, mi opatrně rány otíral. Snažil se to dělat velmi něžně,ale někdy to vzal neopatrně. Ruce jsem měla založené pod hlavou. "Omlouvám se." Nebylo mi pořádně rozumět,když jsem měla hlavu zabočenou v mích rukou.Znělo to spíše a pouze jako jaké si mumlání. "Prosím?" Řekl Koji. "Omlouvám se ti, moc." Nadzvedla jsem hlavu,aby mi tedy rozuměl. "Ach…To! To je v pořádku. Nemysli na to." Neviděla jsem jeho reakci,ale na jeho něžném hlase bylo znát,že omluvu přimá. "Koji?"Špitla jsem. "Hmm?"Zabručel příjemný hlas. "Proč se ke mně tak chováš? Myslím k jako mále jsi to byl ty,kdo za mnou neustále lítal a teď se ode mne odvracíš." Bylo mi trochu trapné se ho na to zeptat a ani jsem nečekala,že mi odpoví. Jenže odpověděl. "Omlouvám se Kiro,ale já nevím jak ti na to odpovědt." Byla to podobná odpověď jakou jsem čekala.Nic jsem si z toho nedělala. Ale musela jsem se zeptat,protože mě mrzelo to jak jseme se k sobě chovali kdysi a jak se k sobě chováme teď. Koji mi otíral ránu čistou vodou a já jsem pomalu usínala,protože po tom všem to bylo vážně moc příjemné.
"Tak a teď to zavážeme. Ať se ti do toho moc nedostane.Dojdu pro obvaz."Zvedl se z postele a odkráčel z mého pokoje.Za okamžik byl zpět. "Můžeš si sednout?" Šel k posteli a zastavil se nade mnou. Jo…snad jo. Ale…" Opatrně jsem si sedla a rukou jsem si zakrývala poprsí. "Ty ruce musíš dát stranou."Oznámil mi Koji. Zčervenala jsem. "Ale já..já nemůžu…stydím se." Koji si povzdechl. "To si myslíš,že tě tady budu blbě očumovat nebo,že tě v tomhle zříceném stavu znásilním?Díky no to je milé."
"To jsem neměla na mysli." Idiot to je….takové bláboly.
"Tak šup…dej ty ruce na stranu." Dlouze jsem zaváhala a nakonec jsem ruce dala z prsou. Koji mi začal tedy celé tělo obvazovat. A snad ani jednou se opravdu nepodíval. "Koji? Kde je vůbec Yoru?" Ohlédla jsem se na něj. "Yoru? Ten dnes přespí u svého kamaráda….jsou prej na chlastačku. No jo je pátek. A jak mile začne škola tak chodí chlastat pořád,protože se znovu sejdou. O prázdninách na sebe údajně nemají čas."Protočil panenky. "Aha..."Tupě jsem se podívala. "A je to hotovo."Prohlásil Koji . "Moc děkuji usmála jsem se na něj,tedy spíš jsem se o úsměv jen pokusila.Bolest mi úsměv úplně deformovala. "Neusmívej se…..vypadá to hrozně!"Zasmál se Koji. "Jo promiň." Odkašlala jsem si. Koji se pak už jen uchecht. A já si povzdechla a zase jsem si lehla, takhle mě ty záda dost bolely. "Chceš něco přinést?" Podíval se na mě mile Koji s jemným úsměvem na tváři. "Dala bych si něco k pití. Děkuji." Oplatila jsem mu úsměv. "Tak já ti něco donesu." Zvedl se a odešel.
Když Koji přišel nahoru do mého pokoje,tak jsem dělala,že spím.A jen jsem poslouchala. Slyšela jsem jak položil..asi skleničku…na noční stolek.Klekl si k posteli.A za chvíli jsem cítila jak se jeho čelo dotklo mého a pak jsem dostala ještě pusu na špičku nosu. Nechápala jsem co to dělá. Co tak najednou? Že by ke mně něco cítil? Ale proč mi to neřekne?....V hlavě se mi hromadilo mnoho otázek. Nebo,že by nebyl….né on není gay. Myslím…Svraštila jsem obočí. Jeho ruka mě ještě pohladila po vlasech a pak jsem slyšela kroky a zabouchnutí dveří.Odešel. Otevřela jsem oči a před sebou jsem spatřila Hoshiho. "Co tady děláš!" Hrklo ve mně. "Přišel jsem ti pomoci. Hlupačko!" Zamračil se na mě. "A jak mi chceš pomoct,ty!" Byla jsem na něj trošku naštvaná. "A laskavě mě neurážej!" Nafoukla jsem se jako balon. "Óoo promiňte mi ,my lady. To víte…někdy se emoce ovládat nedají." Šklebil se na mě. "To není vtipný! Víš jak to bolí! Idiote! Jak tě to vůbec napadlo!" Opřela jsem si hlavu u ruku. "Dříve či později by se to stejně stalo!" Řekl mi chladně do očí. Mlčky jsem ho pozorovala. Klečel u mé postele a byl "nebezpečně blízko". Položila jsem si hlavu zpátky na polštáře a ruce jsem si zkřížila pod ně. Hoshi se zvedl a dal nad moje záda ruce. Za okamžik mě rána začala pálit jako bejk. "Co to sakra děláš!"
"Snažím se ti to dát dohromady.Ale je možné že budeš mít jizvy." Řekl Hoshi soustředěně a vážně. Po chvilce přestal. Ránu jsem neměla úplně zahojenou. Ale řekl mi,že už by ě to nemělo tolik bolet. A měl pravdu. Když jsem si sedala ,skoro nic jsem necítila. "Umm..?? Děkuji!" Pohlédla jsem na něj s údivem. "To je jen maličkost!" Jak mile to dořekl,rozlítl se na drobné modré "hvězdičky". Jednu jsem si chytila,ale během chvilky se rozplynula.Měla jsem sto chutí si obvazy rozvázat a podívat se na to. Ale nakonec jsem se ovládla. Zase jsem si lehla na břicho a tentokrát jsem vážně usnula.
Ráno jsem na nočním stole už měla připravenou snídani. Nad tím jsem se musela usmát. Přišlo mi to moc milé. Připadala jsem si opět jako malé dítě. Když se o mě Koji takto staral.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama