Dějství 14.

4. července 2012 v 17:16 | Kira-chan |  Art of living

Sedla jsem si. Vlasy jsem si dala za uši a stále jsem se usmívala. Chytila jsem si hrníček s čajem do rukou. Čaj byl ještě teplý ,skrz hrnek mě hřál do rukou. Jak mile jsem se napila, projelo mým hrdlem teplo. Zbožňuji teplý čaj po probuzení. Jako snídani jsem měla vajíčka se slaninou. Jedno z mích oblíbených pokrmů. Odkryla jsem se a nohy nechala vyset z postele. Do klína jsem si dala talíř se snídaní. Neváhala jsem ani vteřinu a hltala jsem jedno sousto za druhým. Během pár minut jsem měla snězeno. Dopila jsem čaj. Vzala jsem na sebe župan a popadla jsem špinavé nádobí. Opatrně jsem seběhla schody a v kuchyni jsem nádobí opláchla. Nemohla jsem dělat moc rychlé a prudké pohyby, ránu jsem stále cítila. Šla jsem do obýváku, slyšela jsem odtamtud, jak hraje televize. Nakoukla jsem do místnosti. Spatřila jsem Yui a Kojiho jak si povídají a sedí na pohovce. Yui se ohlídla… "Kiro!....." Rozeběhla se ke mně a objala mě kolem krku. Hned na to jsem hodila bolestní a deformovaný víraz. "Oh...Omlouvám se." Odlepila se Yui o de mne. "To je v pořádku." Mile jsme si usmála. "Jak se cítíš?" Pohladila mě po paži. "Jo už se cítím fajn. Děkuji za optání." Yui se na mě usmála se soucitem ve tváři. "Pojď se k nám posadit." Chytila mě Yui za ruku a táhla mě za sebou. Sedla jsem si vedle ní. Yui seděla uprostřed. "Jsem tady z důvodu ,abych věděla jak je na tom moje modelka." Mrkla na mě Yui. Zasmála jsme se. "Potřebuješ, abych někoho zase zastoupila?" Yui vytřeštila oči. "Zastoupit? Tak to ani náhodou. Tvoje a Kojiho fotografie měli takový ohlas ,že jsem z toho byla celkem překvapená." Popravdě mě to hodně překvapilo a zároveň mě to překvapilo. Asi stejně jako Yui. Koji na to nějak moc extra nereagoval. Yui mu to už asi sdělila. "A co tedy,…jako co chceš s tím dělat?" Koukla jsem na ní. Yui nasadila psí oči. "Já..já jen, mě napadlo ,že…ehm…že by jste se staly…takovými mými modely. Jestli mě tedy chápeš. Koji říkal ,že to určitě přijmeš." Podívala jsem na ní s údivem. Bylo mi jí líto odmítnout, když už jí to Koji napůl slíbil. "Dobrá já tedy přijímám." Yui se rozsvítila očka. "Kiro! Kdybys nebyla tak zraněná ,tak bych tě pevně objala. To mi věř." Sevřela pěstičky a dala si je před ústa. Byla roztomilá, když toto udělala. "Ale nebudu to dělat pořád….jen když budeš potřebovat pomoci. Nebudu tvojí modelkou na plný úvazek. Potřebuju mít čas i na školu." Pousmála jsem se. "To nevadí." Mávla Yui rukou. V tento moment jí to byla, asi opravdu celkem jedno, hlavně, že jí budu….
Po několika hodinách Yui odešla. Z pusy jí vypadávalo jedno téma za druhém a tak si bylo o čem povídat. Ale někdy je potřeba skončit. Takže jsem byla celkem ráda, že už je pryč. Vážně, když se rozjede, tak je k nezastavení…..Povzdechla jsem si. "A je pryč." Zasmála jsem se. "Ukaž mi ty záda." Řekl Koji. Sundala jsem si župan. "Ale musíš to rozvázat." Po včerejšku jsem mu po jeho úchylné stránce věřila. Víte jak to myslím… "Jo jistě. Já to udělám. Sedni si na gauč." Kývla jsem a sedla jsem si. Koji mi rozvázal obvazy… "Už je to mnohem hezčí." Opatrně se dotýkal ,konečky prstů, kolem rány. Za chvilku mě políbil na rameno. "Koji co to…." Opřela jsem se o ruce, které jsem měla před sebou položená, na sedadle pohovky. "Pšššt…" Políbil mě na krk a pak se ode mne trošku vzdálil. "Chceš to opět zavázat." Zeptal se a hrál si s pramenem mích vlasů. "Ummm…" Kývla jsem na souhlas. "Tak fajn….přinesu čisté obvazy." Zvedl se a šel do lékárničky. Za moment se vrátil a sedl si za mě. "Ještě ti to vezmu vodou." Oznámil mi, ale to už jsem na zádech cítila studený mokrý hadřík jak se mi plazí po zádech. Chvilku mi hadrem žudlal záda. "Teď ti je zaváži, ano?" Jen jsem kývla. Teď už jsem se jeho zvrhlých myšlenek bála. Opatrně mi záda zavázal obvazem. "Děkuji." Poděkovala jsem mu a po hmatu jsem hledala župan, abych ho mohla přes sebe hodit. "Tady ho máš." Podával mi ho Koji. "Dík." Opět jsme mu poděkovala. Nepodívala jsem se mu ani do oči, popadla jsem župan. Hodila jsem si ho přes sebe a zavázala jsem si ho. " Můžu se koukat tady na filmy?" Hleděla jsem do země. "Jo jistě. Já…já stejně budu muset někam ještě zajít." Dořekl a odešel pryč z domu. Chvilku jsem tam tak seděla a zírala jsem do blba. Zvedla jsem se a zalovila jsem v DVDčkách. Přemýšlela jsem nad tím co si pustit. Vybrala jsem si nějakou komedii. Jednu z mích oblíbených. Pustila jsem si ho a koukala.
Film skončil, trval asi něco přes dvě hodiny. Pořád jsem byla doma sama. "Je to jasný Koji si zaběhl někam do bordelu!" Zkřivila jsem xicht. " Úchylák jeden starej! Připomíná mi jednu pohádkovou postavu. Jménem Jiraiya. Myslím, jo tak nějak se jmenoval. Nesl přezdívku zvrhlí poustevník. Tentokrát jsem si pustila nějaký horor. Normálně na horory nekoukám, protože "nesmím" .Pak mám moc bujnou fantazii. Ale byla jsem v takové divné náladě, že jsem si ho prostě pustila.
Uprostřed dění filmu jsem přišla o svoje dlouhé nehty. Vlasy jsem měla zježené. A obličej tak zkřivený jako, kdybych dostala pěknou ránu. Bála jsem se a myslela sem si každou chvilku, že se mi hrůzou zastaví dech a udusím se.
Horor jsem zvládla a dokoukala jsem ho celý. Stav? Vyjukaná , ale naživu. " Fuj! Ne…už nikdy žádný horor! Kurňa Kiro! Co tě to napadlo." Povídala jsem si pro sebe. Bylo už hodně pozdě a pořád se nikdo neobjevoval. Nebyl tu ani Yoru a ani Koji. "Ty jo! Kde jsou ti dva? Že by Yoru byl ještě u kamaráda? A , že by měl Koji takovou výdrž?" Zarazila jsem se nad svou otázkou. Vybuchla jsem smíchy a plácla jsme se do nohy. "Áaaah!!! Né to né. On zrovna né." Představila jsem si jak je z TOHO celý uřícený a lapá po dechu. Smála jsme se hlasitě, až se otřásal celý dům. "Fííí Kiro na co to myslíš!" Měla jsem nehorázný výtlem. Pomalu jsem to rozdýchávala. A tu a tam jsem se nad tím zakřenila. "Mám hlad!" Vyštěkla jsem. "Kojiii!!! , Kojii!!!" Křičela jsem. "Sakra…on tu vlastně není." Došlo mi o něco později. V místnosti byla tma a tak jsem rychle usnula.

Když jsem se probudila, bylo v obýváku už rozsvíceno. "Haloo? Je tu někdo?" Zavolala jsem. Ale odpovědi se mi nedostalo. Zvedla jsem se. Šla jsem se kouknout kolem. Podívala jsme se na horu. Ze zavřených dveří , Kojiho pokoje, se líně plížilo světlo, dolní škvírkou dveří. Otevřela jsem dveře, myslela jsem si,že si nějako dotáhl domu. U něj to nebylo nic neobvyklého….Kdyby si raději našel nějakou stálou přítelkyni….Otevřela jsem opatrně dveře. Koji byl svalený na posteli jen v kalhotách. Mile jsem se usmála. "On šel pít." Nebyla jsem z toho, kdo ví jak nadšená, ale byla jsem ráda, že nešel tam kam jsem si myslela, že původně šel. Přikryla jsem ho a zhasla jsem mu světlo. Nechala jsem ho spát. A odešla jsem z jeho pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama