Dějství 15.

4. července 2012 v 17:19 | Kira-chan |  Art of living

Než jsem šla spát pouklidila jsem ještě trochu v domě. Hned potom jsem šla spát.
Druhý den jsem se probudila celá stuhlá, celičkou noc jsem prospala na břiše. "Nyaaan!" Hlasitě jsem se protáhla. "Puf..dneska už je neděle?" Mrzutej kuk. Vyhrabala jsem se z postele. "Co dělá ten zvrhlí poustevník? Ten bude ještě chrápat. Včera mu nechutně táhlo z huby po alkoholu." Oklepala jsem se nad tou vzpomínkou na včerejší večer. *Protivná hned po ránu!* Rozrazila jsem Kojiho dveře do pokoje,až vylítly z pantů. "No do háje!" Na Kojim se proháněla jakási ženská…zase. Pořádně jsme zaostřila zrak. "Aaaa!!!" Ukázala jsem prstem na Yui. "Co tu k čertu děláš osobo!!" Yui se na mě mile usmála. " Ahoj Kiro…no mi.."Přerušila jsem jí. "Néééé!! Já to nechci vědět!!" V rychlosti jsem popadla dveře a nasadila jsem se zpátky do futer. "To teda ne!" Vyštěkla jsme na ně ještě a třískla jsem dveřmy.V mžiku se ve dveřích rozsilapo sklo. "Já to neplatím." Oznámila jsem při odchodu do svého pokoje. V pokoji jsem si sedla na postel a převlékla jsem se do oblčení co jsem měla do města.Ze začátku jsem byla v pohodě…z toho co jsem právě viděla. Ale pak jsem z toho byla rozzuřená.
V kuchyni jsme si natočila vodu do skleničky a vypila jsem jí. Někdo mě chytil za boky. Neváhala jsem ani vteřinu , popadla jsme nůž ,který byl v držáku na nože. "Nešahej na mě!" Otočila jsme se a máchnutím jsem Yui řízla do tváře. Chvilku jsem na ní lítostně koukala,když jsem zjistila,že to nebyl Koji ,ale Yui. Mrkla jsem na nůž od krve,odhodila jsem ho stranou. "Dobře ti tak!" Vyhla jsem se jí a odešla jsem z kuchyně a pak z domu. Yui po celou dobu nic neřekla. "Dlabu na Vás všechny!" Sedlrala jsme se a šla jsem si to směrem do města. Dlouho jsem koukala po výloháh s oblečením. V potravinách jsem si koupila energi drink a sedla jsme si na lavičku,která byla kousek od kašny na náměstí. Uvolnila jsem se a otevřela jsem si plechovku.
Čas utíkal a já si jen tak seděla na lavičce a enerdžák už jsme vypila. A jak jsem tak koukala kolem sebe uviděla jsem Yoru a nějakého jeho kamaráda. Zašly zrovna do toho obchodu s potravinami,kde jsem předtím byla. "Yoru? Co ten tady dělá?" Mumlala jsem si pod nos.
Když po nějaké době vyšli z krámu,hned jsem ožila. "Yoru! Yoruu!" Volala jsme na něj,stoupla jsem si a taky jsem začala na něj mávat.
"Yoru. Támhle na tebe volá zase nějaká Fanynka." Špitl Yoru do ucha jeho kamarád. "Ne..to je něco méně otravného…je to moje nevlastní sestra." Zasmál se Yoru.
A mávnul rukou,abych šla k nim. Rozzářili se mi očka. Popadla jsem tašku přes rameno a uháněla jsme za nimi. "Yoru."Omotala jsem se mu kolem ruky a na tváři jsem měla šťastný úsměv. "Kam máš..máte namířeno?" Koukla jsme na oba. "No teď se zrovna vracíme ke mně domu." Oznámil mi jeho kamarád. "Um..a mimochodem jsem Shuichi Kuga." Nabídl mi ruku. Čapla jsme ho za ní. "Já jsem Kira….Kagamine." Radostně jsem se na něj usmála. " No a nechceš jít tedy s námi?" Koukl na mě Yoru. "A není to hloupé? Teprve jsme se s Shuichim seznámila."Divně jsem civěla na Yoru. "To je v pořádku…jestli chceš tak můžeš s námi jít. Já s tím nemám problém a alespoň se tedy poznáme." Mrkl na mě Shuichi. "Mám otázku…Shuichi…máš strašně dlouhé jméno. Můžu ti říkat Shuii?" Shuichi se na mě divně podíval. "Ne…nemůžeš!" Přísně se na mě podíval. "Ou ou…dobře…tak se na mě tak nedívej." Zasmála jsem se. "Tak já tedy půjdu s Vámi." Zakřenila jsem se.
Asi po půl hodině jsme dorazily k Shuichimu domu. Celou cestu jsem vysela Yoru za ruku. Když jsme vlezli do domu,řekla jsme se,že bude slušností pozdravit. "Dobrý den." Zavolala jsem do chodby. "Tady nikdo není." Řekli ti dva nastejno. *Aha.* tekla mi kapka potu mu tváři.*Trapas toto.* Yoru se zul a šel do jaké si místnosti. Protože jsem to tu naznala ,tak jsem pelášila ,hnedka, za ním. Vipadalo to na Shuichiho pokoj. Jenže v pokoji bylo mnohem víc lidí. Vážně všichni to byli lidé…ani jeden démon. Cítila jsem se divně. Sedla jsem mlčky vedle Yoru. "Nevěděla jsem,že tu bude tolik lidí." Špitla jsem a koukala jsem na koberec. "Položil mi svojí dlaň na hlavu. "Neřekl jsem to,protože by jsi sem jinak našla.Stýskalo se mi." Chytil mě tou samou rukou…kolem pasu a přitáhl si mě víc k sobě. Vyvalila jsem oči. Netušila jsem proč mi to řekl a jak si to mám přebrat. Každopádně jsem věděla,že bych mu asi za to měla poděkovat. Poděkovat mu za to co teď řekl. "Děkuji." Mile jsme se usmála do větru.
Nakonec mi společnost přišla fajn….všichni jsme popíjeli samé lihoviny. Takže…to jsem se cítila uvolněně. Pořád jsem se tulila k Yoru. Stejně byl jediný,koho jsem pořádně znala. Ale byla jsem naštvaná,že se na něj z druhé strany lepí nějaká holka. Měla modré vlasy a čokoládové oči. Žárlila jsem na ní ,chtěla jsem Yoru jenom pro sebe. Mám na něj přeci právo. *Já jsem tu nejmladší…*Došlo mi až teď.Sice né o moc,ale jsem. Zas tak moc jsem v sobě toho neměla,zvládla jsem se postavit na nohy. Sebrala jsem se a odešla jsem z domu. Kráčela jsem po prázdné silnici,jako tělo bez duše. Chladiví vítr mě hladil po tváři a cuchal mi vlasy. "Na nikoho nemám právo." Rozplakala jsem se. Neviděla jsem ani pořádně na cestu. Viděla jsem pouze žluté zářící světlo,které mě oslepovalo. Ozvalo se i pár zvuků,které mi připomínaly troubící auto. Ale během chvilky jsem neviděla už nic. Jen mě bolelo celé tělo. Nemohla jsem otevřít oči ani se pohnout. A za chvilku jsem tu bolest ani nevnímala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama