Dějství 18. 2/2

4. července 2012 v 17:31 | Kira-chan |  Art of living

Něčí ruce mě ze zadu objali. "Mi máme s Kirou něco jiného na práci víš…" Řekl Hoshi a olízl mi krk. "No nazdar Hoshi. Jak dlouho už vydržíš nebýt v jejím těle,že se nám mícháš do rozhovoru?" Spatřila jsem zlobu v Kojiho tváři. "Už to nejsou hodiny, ale dny. Když jste jí tu chudinku nechali samotnou, tak jí někdo musí dělat společnost." Držel mě Hoshi za paže div mi je nedrtil. Považoval mě za svůj majetek. "Hoshi…Já jsem pořád tady. A mám vlastní pusu." Ohlédla jsem se na něj přísně. "Takže dnes půjdeš do školy Kiro! Jinak jsme spolu skončili! Je ti to jasné!" Koji div nevybuchl zlostí. "Stejně jsi jí už opustil!" Řekl pohrdavě Hoshi. Koukla jsem na Kojiho,vykulenýma očima,byla jsem zaskočená co právě Hoshi s huby vypustil. Kojiho reakci jsem ani moc nezaregistrovala,protože Hoshi hned zabouchl hlasitě dveře.
Hoshi si mě otočil k sobě. Neváhala jsem ani minutu a vrazila jsem mu facku. "Proč si mu něco takovýho řekl!" Hoshi mě chytl za zápěstí ruky, kterou jsem mu jednu vrazila. "Tak se podívej kočičko!" Chňapl mě druhou rukou za bradu. "Tohle si ke mně dovolovat nebudeš. Jak je vidět, tak se opravdu za pravdu každej zlobí,že?! Seš moje a zůstaneš doma!" Díval se mi hluboce do očí. Připadala jsem si jako malé děcko, které dostává sprda za to,že provedlo něco nekalého. "Nemám důvod tu zůstávat!" Odporovala jsem mu a snažila jsem si uvolnit ruku. "A nebyls to ty, kdo do školy nechtěl!" Díval se na mě vraždícím pohledem a tak jsem raději odklonila pohled. "Navíc…mám chuť na sex!" Hrklo ve mně a nechápavě jsem se na něj podívala. "Cože?! Zbláznil ses? A to mi to říkáš takhle narovinu!" Zašklebil se. Jednou rukou mě chytl za zápěstí obou rukou a přirazil mě ke stěně, až mi spadl ručník z hlavy. Tou volnou rukou mi sundával župan. "Okamžitě přestaň! Já nechci!" Když ze mě dostal ručník, líbal mě na krku. " Proč bych měl přestávat? Když se mi nechce! Bude se ti to líbit neboj! Jen se tomu oddej! Já se o tebe postarám!" Slyšela jsem v jeho hlasu něhu. Ale na Hoshi mi to nesedělo. Odporovala jsem mu dál. A podařilo se mi mu vyvlíknout. Když jsem byla volná, dala jsem se na útěk do kuchyně a tam jsem se zamkla. "Tak teď jsi mě akorát naštvala, když ses mi snažila utéct! Kiro ty si tak zlobivá!" Z jeho tónu se vytratila ta milost co měl předtím, teď to byl hlas masového vraha. A taky….jsem na hrdle ucítila ostrý kuchyňský nůž. " Být tebou, tak se otáčím velice pomalu. Nebo se raději nehýbu vůbec." Polkla jsem obrovský knedlík, který mi uvízl v krku. Strachy jsem se nemohla ani hnout. Měl ostrý nůž přiložený na mém krku. Jeden malí pohyb a podřízl by mě jako kachnu.
Vykasal mi noční košilku nahoru. A přes kalhotky mě začal dráždit. Dala jsem se do pláče. "Prosím tě. Přestaň." Doslova jsem škemrala. "Když tak pěkně prosíš, zkusíme to jinak. Jestli tedy budeš už hodná!" Zvýraznil poslední větu. Špitla jsem a odsouhlasila jsem mu to. Dal nůž pryč z mého krku a zabodl ho do kuchyňské linky. "Prosím nech mě jít!" Podívala jsem se na něj uřvanýma očima a doufala jsem,že se nademnou slituje. Povzdechl si. "Nezkoušej to!" Chytl mě za paži přitáhl si mě k sobě. "Sedni si sem!" Poklepal na stůl. Poslechla jsem ho. Přece jen jsem se ho bála. Sundal mi kalhotky a roztáhl mi nohy. Klekl si na zem. Bylo mi trapně a byla jsem rudá jako rajče. Chytila jsem si dolní kraj košilky a přetáhla jsem si jí přes spodek. "Já nemůžu!" Koukla jsem na něj. "Můžeš! Dej to pryč!" Přikázal mi. "A proč já! Proč si nejdeš za těma holkama co se kolem tebe furt motaj ve tvém světě!" Hoshi si zase povzdechl. "Dej ty ruce pryč!" Hodil na mě opět vražedný pohled. Tak jsem tak udělala. Posunul si mě trošku blíž. Nemusím vám snad říkat co dělal. Moje tělo se mu nakonec úplně poddalo. Uvolnila jsem se jak nejvíc to šlo. A pomalu jsem si na stůl lehala. Jenže já prostě nechtěla,ale moje tělo mu už propadlo. Byla jsem totálně zničená a to dělal zatím pořád to samé. Přestal. Chytil mě za ruku. Jeho ruka na moje tělo působila jako led.Zatáhl mě za ni, až jsem si sedla. "Omlouvám se." Jen jsem se na něj usmála a opřela jsem si čelo o jeho rameno. Myslela jsem si,že skončil, ale kdepak. Sundal mi košilku. Seděla jsem předním jak jsem byla stvořená. Holá jako ovce. Byla jsem tak mimo,že jsem zbytek toho všeho ani pořádně nevnímala.
Když jsem se probrala byla už noc. Bolelo mě celé tělo. Rozsvítila jsem si lampičku na nočním stolku u postele. Podívala jsem se na svoje ruce. Na zápěstí jsem mělo otlačené lano. Podívala jsem se pod peřinu. Všude po těle jsem měla kousance a modřiny. Polil mě pot. Raději jsem se přikryla zpátky. Něco málo jsem si potom ještě vybavila. Když jsem seděla a pozorovala z okna pouliční lampu. Podívala jsem se vedle sebe. Ležel tam Hoshi. Ten hajzl mě znásilnil! Popadla mě zlost. "Ty kreténe!" Bušila jsem do něj pěstmi. Probudil se a chytil mě za ruce. Střelil po mě pohledem, který říkal: Přestaň nebo ti něco hrozí! Zadívala jsem se mu do těch jeho vražedných očí. "Ty jsi mě znásilnil!" Špitla jsem. "Tvoje tělo mi za to spíš děkovalo!" Prohlásil. Strnula jsem jako sloup. Co to mele. Pohladil mě po tváři. "Nebyla si zas tak špatná na to,že to bylo teprve tvoje podruhé." Podotkl. Ohromená svou nestoudností jsem si lehla. Přetáhla jsem si peřinu až nad nos. Hoshi se ušklíbl a naklonil se nad mě. "Na stud je trochu pozdě. Nemyslíš!" Koukala jsem na něj absolutně bezeslov. Odhrnul mi peřinu z obličeje. A letmo mě políbil na tvář. "Jenže já se takhle nemůžu ukázat v práci." Políbil mě na rty. "To nevadí!" Jemu to nevadí no to je teda hezký! "Jsem unavená! Chci spát. Běž pryč!" Snažila jsem se ho vyhodit. "Ani mě nehne!" Mile se usmál. "Chci tu zůstat s tebou!" Zhasl lampičku a po tmě se ke mně přitulil. "Počkej! Vezmu si něco na sebe!" Čapla jsem páskou košili,která ležela u mojí postele. Tak jsem se do ní navlíkla. "Stejně bys to nepotřebovala. Já bych ti nic neudělal!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama