Dějství 19.

4. července 2012 v 17:35 | Kira-chan |  Art of living

"Aha… to známe!..." Zlomyslně jsem se na něj podívala. Začala jsem pomalu usínat. Jenže Hoshi sebou škubl a vyhodil mě z postele. Hodila jsem pěkná držkopád. " Co to do háje děláš!" Zasyčela jsem na něj. "Naspi za chvíli musíš stávat do školy." Vysmál se mi do xichtu. Zavrčela jsem na něj. "Děláš si srandu? Sakra kolik je hodin!" Koukla jsem se rozespalá na mobil. " Ty magore vždyť je půlnoc! A stejně zítra nikam nemůžu," zastyděla jsem se, "když jsi mě takhle zřídil." Seděla jsem na prdeli a zírala do země. "Mám chuť na smetanu! Dones mi jí. Já si pro ní dojít nemůžu. Jsem zcela zmrzačená! Šup šup!" Narovnala jsem se a zaklonila jsem hlavu. "Jsi vychcaná!" Hodil na mě debilní výraz. Sebral se a šel do kuchyně. Koukla jsem a využila jsem situace a šla jsem si dát sprchu. Přesněji koupel. Zamkla jsem se abych nemohla být nikým rušena. Nedošlo mi,že mi to momentálně k ničemu není. A zrovna když jsem se naložila do horké vody, mi zazvonil mobil. Opovrženě jsem se na něj podívala. "SHIT! Jakej inteligent mi teď volá!" Přijala jsem hovor. Dala jsem si k uchu mobil,ale nic jsem neslyšela. Jen takové šumění. "Co to sakra á být!" Dala jsem si mobil od ucha a zavěsila jsem. Po chvilce mi zase někdo volal. Situace se takhle opakovala pořád dokola asi třikrát. Už jsem měla strašné nervy, že nemůžu ani v klidu relaxovat. Rozhodla jsem se tedy,že tomu číslu zavolám nazpátek. Jenže operátor mi oznámil,že volané číslo neexistuje. Zbělala jsem hrůzou. *Takhle to vždycky je v hororech, když má někdo umřít!* Problesklo mi palicí. Už jen chybělo blikající světlo. Koupel dopadla přesně tak jak jsem si jí nepředstavovala. Vylezla jsem z koupelny. Hýkla jsem. Všude byla tma. Prostě zhasnuto. Z rázné Kiry se stav v tu ránu obrovský strašpytlík. Asi až po pěti minutách jsem sebrala trochu odvahy a zhasla jsem v koupelně a šla jsem si do pokoje lehnout. Málem ze schodů válela i sudy, jaká byla tma. Pořádně jsem si neviděla ani na nohy. Celá happy jsem otevřela dveře od svého pokoje v mínění,že jsem stesku hrůzy zvládla. Chtělo se mi zakřičet. Hoshi vipadal tak strašně strašidelně. Jeho zářivé modré oči ve tmě doslova zářili. A jak měl to bělmo ještě ke všemu černé…No málem jsem pustila bobek. Hlasitě jsem polkla. "M-m-můžeš prosím rosvítit tu lampičku?" Stála jsem jako socha, bez hnutí. Ani krve by se ve mně nedořezalo. "Proč?" Sykl. Trochu jsem sebou škubla. Předtím mi nepřišel tak strašidelný. "Prosím rozsviť jí!" Políval mě strachy pot. "Sakra! Co je s tebou?" Odkryl se a šel mi naproti. " Ne prosím stůj!" Vytřeštila jsem oči. "Co tak sakra šílíš!" Rozhodil rukama. Zhluboka jsem se nadechla. "Nic…jen si sedni na postel!" Šla jsem si na ní sednout sama. Když si Hoshi sedl na postel zpátky a já si rozsvítila lapmičku. Měla jsem lepší pocit. Řekla jsem Hoshimu o telefonátech. "Prosím tě pojď sem. Ty ťuňťo!" Čapl mi za zátylek a zabořil mi hlavu do jeho hrudi. Hladil mě po vlasech. Tohohle Hoshiho jsem vůbec neznala. Choval se tak mile. "Všechno bude v pořádku. To máš z toho,že moc koukáš na filmy." Usmál se na mě a dal mi pusu do vlasů. "Teď si lehni a zkus usnout. Ráno tě nečím namažu, ať se ti rány lepe hojí." Lehla jsem se tedy. Během pár sekund jsem usnula jako dřevo.
Kolem šesté ráno mě probudilo troubící auto před domem. Hlava mě bolela jako kdyby mi do ní někdo zatloukal hřebíky a tělo rozlámané jako kdyby se na mě projížděla vrtačka. Koukla jsem kolem sebe,ale Hoshi tam nebyl. Asi si někam odběh. Vykoukla jsem nenápadně z okna. Stála tam Yui u svého fára a stál tam s Koji a Hoshi. *No do řiti! Jestli jim něco řekne! Néé!! Nechci ani na to pomyslet!* Z hlavy mi vycházela pára. Připadala jsem si sice trochu jako šmírák,ale tak co….O něčem se bavili. O čem nemám ani tušení. Nejspíš ze mě dělali opětovně tu špatnou. *Co když mě pomlouvaj!* Zalesklo se mi v očích. Už mě od toho stání bolelo všechno víc. Tak jsem se zase ponořila do polštářů.
Dveře se rozrazili. Vešel Hoshi. "Přines jsem ti nějakou tu mast. Byla tu Yui a Koji. Yui tě potřebovala na focení a Kojiho taky. Řekl jsem jim,že se necítíš dobře. Máš zvýšený teploty a tak si nebyla ani dneska ve škole." Zaskřehotala jsem,když mi nádoba přistála na hlavě. "Shit! To mi to nemůžeš normálně přinést?" Procenila jsem mezi zuby. "Něco si mi včera slíbil!" Zakabonila jsem se na něj. "Včera bylo včera!" Zabouchl dveře. "Ten hajzl!" Přimhouřila jsem oči. "Já to slyšel!" Ozvalo se z chodby. "Poď mě prosím namazat!! Já se sotva hýbu. Prosííím!" Kňourala jsem až se to rozléhalo po celém baráku. "Prosim tě! Dej to sem! Jsi ptravná jak osina..někde!" Objevil se Hoshi u postele a vyrval mi z ruky mastičku. "Musíš se,ale svléct." Zatahal mi za košili. "Ty bys mě furt svlíkal. Jak je možný,že seš takovej úchyl!" Sedla jsem si a sundala jsme si košili. "Ale nekoukej!" Udělala jsem na něj prstem ty, ty, ty. Hoshi jenom protočil oči v sloup. Lehla jsme si na břicho a Hoshi mi začal mazat záda. " Kiro?"
"Co je!" Zasyčela jsem na Hoshiho jako hod.
"Je ti jasný, že když jsme se spolu vyspali. Tak teď už jsi oficiálně moje. A žádný démon mi tě nesí vzít ani šáhnout. Ani sežrat tvé tělo nebo duši." Přednášel Hoshi jako , kdyby si hrál na profesora vyučujícího někde na prestižní škole.
"Hm…když to říkáš!" Pokrčila jsem rameny, naprosto bez zájmu.
"Tys to asi moc nepochopila. Ty si teď pro mě něco jako…jako…u vás se tomu říká manželka."
"Cože!! No to teda ne! Já ničí manželka nebudu! Si se zbláznil nebo já už nevím. Ten včerejšek jsem ti odpustila, ale jako ..no na tohle prostě zapomeň!" Pootočila jsem se, tak aby Hoshi nespatřil můj obsah hrudníku.. "A bez komentáře!" Hoshi mě chytli za bradu a dvěma prsty mi přejel po páteři , tak moc až jsem se bolestí prohnula. Přivřela jsem oči. Už jsem si myslela co zase ten zvrhlík neudělá. Neudělal vůbec nic. "Sedni si a zbytek si dodělej!" Vrazil mi do rukou kalíšek s mastí. Byl na odchodu. "P-p-počkej!" Vykoktala jsem ze sebe ještě něž Hoshi sáhl na kliku. Zaraženě se na mě podíval. Zabalila jsem se do deky. Stoupla jsem si. Dala jsem Hoshimu kelímek do rukou. Prosebně jsem se na něj podívala. Jeho dotyky jsem milovala. I když byli někdy bolestné a hrubé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama