Dějství 3.

4. července 2012 v 16:49 | Kira-chan |  Art of living

" Hoshi? Jako hvězda? To je pěkné jméno" Usmála jsem se na osobu. " A kde bydlíš?" Otázala jsem se Hoshi. " Já? Kde bydlím?",ušklíbla se, " Já nebydlím,ale žiju uvnitř tvého těla." Dívala se před sebe a pak se dívala směrem k nebi ,sníh jí padal do tváře. "Uvnitř mého těla?" Opakovala jsem po ní a sáhla si rukou na hrudník. "Přesně tak."Přitakala. "Jsi moc krásná." Snažila jsem se být na ní milá, konec konců první dojem je důležitý. "Díky,ale zní to divně, tak to holkám moc často neříkej!" Poděkovala mi a dala mi radu. " Děkuju za radu." Nasadila jsem ­­*duck face* , aby vipala,že to myslím vážně, ale spíš jsem vipadala směšně. "Tvař se normálně" Šťouchla do mě.Povzdechla jsem si a tvářila jsem se normálně.Pořád se mi v hlavně točila ta věta *Žiju uvnitř tvého těla.*. "Nemysli na to pořád! Prostě je to tak. Co je na tom složitýho." "Huh?" Hrklo ve mně. "Ty víš na co myslím?" "Jistě, vždyť jsem tvojí součástí.Žiju s tebou v jednom těle. Už od té doby co si byla počata. Znám tě jako svoje boty,….který momentálně nemám." Podívala se Hoshi na svoje nohy a pak na moje. "Proč nemáš boty Kiro ?" "Spim, do postele si boty neberu." Blbě jsem se na ní podívala. "Hmm…to zní logicky. Nemám rády moc chytrý lidi." Zase se ušklíbla. "Hele?",šťouchla jsem do ní, "Jak to,že já o tobě nic nevím?" "Podívala ses někdy do zrcadla ? Nepodívala,že? No jistě,že ne.Tak se někdy podívej,ale nesmíš se leknout." "Mám se podívat do zrcadla? Říkáš.Hm..tak jo." Chvili bylo ticho,ale pak jsem ho prolomila. " A hele? Ty si člověk?" Koukla jsem se na ní. "Co myslíš?" Podívala se na mě zle,až jsem se zalekla. "Ty se mě nemusíš bát! Blbko!" "Tse! Neurážej mě , urážíš tim i sama sebe….myslim…" Hoshi se pleska rukou do čela. "Zachvilku se budeš muset probudit, brzo tě přijdou probudit. Uděláme dotyčnému překvápko , co ty na to ?" "A jaký?" Zeptala jsem se Hoshi. "Neprobudiš se ty,ale já." Zákečně se ušklíbla. " A uděláme dohodu! Dnešní den mi celý věnuješ! Budeš vlastně tak trochu spát. Ale neboj,dám na tebe pozor. Bude spát jenom tvoje duše. S tělem budu manipulovat já. A bude i vipadat jako já…..Dohoda uzavřena." Rozhodla za mě Hoshi předem. "Já jsem,ale nesouhlasila!" Řekla jsem jí protivně. " To je jedno." Náhle se od někudy ozval hlas. "Kiro, brober se,vztávej." Přikazoval mi hlas. Hledala jsem ho a koukala všude kolem . Podívala jsem se na Hoshi,ale ta pomalu začala mizet. "Hoshi! Hoshi! Kam jdeš, nenechávej mě tu!"
"Brý ráno!" Otevřela jsem oči. Ito leknutím sebou cukl. "Kiro si v pořádku? Máš u obou očí černé bělmo a jasně modré oči." Koukal na mě a prohlížel si mě. Odkopala jsem ze sebe peřinu a sedla jsem si . "Koji!! Koji!! Rychle pojď sem!" Volal Ito poplašeně Kojiho. Koji rychle vletěl do pokoje v domnění co vážného se neděje. Reagoval úplně v klidu.A šel blíž k posteli. "Ty musíš být Hoshi,že? Už jsem o tobě slyšel. Nebezpečný démon,nejvyšší úrovně. Sužuješ Kiry klan už po tisíciletí. Můžeš být i zkázou pro celí svět,až budeš dost silný. Ale nikdy se ti to nepovedlo,protože se vždy, i přes tvojí ochranu,podařilo zneškodnit tvého hostitele." Když Koji mluvil o Hoshiho porazitelnosti . Dostala jsem (Hoshi) obrovský vztek. Třásli se mi ruce jak jsem je měla v pěst. "Ale tentokrát se mi to podaří!" Odsekla jsem. "Koji! Mimochodem měl by si se stydět za včerejšek. Co jsi nám ukázal." Ušklíbla jsem se. Koji se na chvilku zarazil. "Co si udělal s Kirou?!" "Neboj se , dalo by se říct,že její duše spí, nesmím jí sam ublížit. Nejsem sebevrah. Já jsem ten co vraždí a krade všem život,kdy se mi zachce." V mé temné tváři se začal úšklebek odhalovat ostré zuby. "Pouhým pohledem tě dokáži zabít a způsobit ti zranění, jestli pak i tohle víš?" Zasunula jsem drápy do madrace. "Zabít mě v tomhle těle zatím nedokážeš, ještě toho moc nezmůžeš." "Ó opravdu si to myslíš ?" Zamračila jsem se a na tváři se mi vytvořil zlostný usměv. Natáhla jsem ruku směrem ke Kojimu. Rozevřela jsem dlaň,předtím jsem měla vztyčený pouze ukazovášek. "Bu!" Jedním pohybem jsem udělala Kojimu pět krvavých hlubokých a dlouhých škrábanců na hrudi. Ito jen vystrašeně koukal a byl po celou dobu jako němá loutka ze dřeva.Začala jsem se psychoticky smát. Hlasitěji a hlasitěji . "Pálí tě to? Ha ha háhahaha" Cítila jsem se tak dobře. " Co o mě ještě víš? Co chlapče?" Zeptala jsem se vážně a trochu se uklidnila. Kojiho to ani moc nebolelo jeho tělo se dokáže rychle uzdravovat. "Umíš , krást schopnosti,sílu , energii…." "Ummmm víš toho o mě celkem dost. Jak pak ses to dozvěděl co?" Koji bez problému Hoshi odpověděl. "Znal jsem Kiryinu matku ." Ušklíbl se. "Zajímavé" Usoudila jsem. V každém případě se dneska budete muset všichni spokojit se mnou , mám s Kirou dohodu." Pousmála jsem se na Ita a Kojiho. A zužili se mi zorničky. "Jak to sakra myslíš!" Vyhrkl ze sebe Yoru,který se náhle objevil. "Ito! Pojď sem! Ke mně!" Ito s ochotou šel za Yoru a schoval se za něj. "Tak člověk brání upíra. Wow tak tady se mu bude asi líbit. Nebojte se mě , dokud nám můžete nabídnout útočiště, tak jste pro mě a Kiru důležití. A teď mám hlad." Koji už byl v pořádku a posla Hoshi do kuchyně a následně do jídelny. Yoru si vzal pak Kojiho stranou. "Můžeš mi říct co sní chceš dělat!Jestli,že je tak mocná , může nás zabýt ve spánku!." " Jo to můžu!" Ozvalo se z jídelny. "Hleď si svýho a žer!" Křikl Yoru. " Já nežeru, já jim! Jsem slušně vychován! Patřím do aristokratické rodiny!" Hádal se Hoshi. "A nebuď drzí! Spratku!" Snažil se Hoshi You dopálit. Ale bez úspěchu. "Du ven!" Prohlásil Hoshi. "To nesmíš!" Křikli Yoru a Koji najednou. "Nesmíš nás prozradit." Řekl Koji. "Však ona nadejde doba,kdy se budete moci normálně ukázat." Řekl Hoshi. A šel se dívat na TV. " Tak malá a div nám nerozkazuje!" Prohlásil Yoru. "Možná velikostně, mladý muži" Uchychtla jsem se. Yoru stáhl xicht jako sušené hovězí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama