Dějství 7.

4. července 2012 v 16:57 | Kira-chan |  Art of living

Povzdechla jsem si a zavřela únavou oči. Necítila jsem se zrovna nejlíp ,takže se mi nechtělo zapojovat moje mozkové zavity.
Jak mile jsem usnula spatřila jsem Hoshiho jak má oči podlité krví a sápe po mě. V tu ránu jsem se i s výkřikem probrala ze spánku. Když jsem se ,ale probrala byla už tma. Jen vedle postele svítila jemně lampička na nočním stolku. Oddychla jsem si ,když jsem zjistila,že to byl jen sen. "Ach jo…hloupí sen!" Řekla jsem si nahlas. "Tak hloupí sen jo?" Ozval se mužský hlas,jakoby osoba stála hned za mnou. Přeběhl mi mráz po zádech. Měla jsem strach se ohlédnout a osobu spatřit. Její hlas jsem vůbec neznala. Moje maličká odvaha mi nakonec dovolila se překulit a pohlédnout na mužskou postavu,které jsem ,ale stále neviděla do tváře. "K..K…Kdo jsi?" Vykoktala jsem ze sebe.Nemohla jsem pořádně mluvit,jak ten obrovský knedlík v krku nešel polknout. Osoba si sedla, ke mně zády, na postel. Jako vystrašené jehně jsem se od osoby odsunula na pravý kraj postele. Muž se mi věnoval pohled. "Už víš?!" Položil mi řečnickou otázku. "Hoshi!" Přepadla jsem překvapením z postele na kobereček u postele. "Co..co to má znamenat?" Vůbec jsem nechápala tuto situaci. Krčila jsem se u postele a nenápadně Hoshi kukadlama pozorovala. "Co na mě tak zíráš,Kiro? Jako by ses mě bála!" Řekl s hořkostí na jazyku. "Já? To ty mi to vysvětli!" Vyskočila jsem. "Myslela jsem,že vipadáš stejně jako já!" Štěkala jsem na něj s vyvalenýma očima. "Zklidni se děcko! Nikdo na tebe není zvědavej." Byl ke mně chladný. Ne jako,když jsem se s ním poprvé setkala. To mi připadal o něco málo milejší. "Opak je pravdou,že?" Dodal Hoshi. "Nebuď na mě takový!" Bránila jsem se jeho asi blbé náladě. "Jaký ne tebe nemám být ,dítko?"Chytil mě za bradu,jako by mě chtěl políbit. Odstrčila jsem ho. "Ty úchyláku!" Hodila jsem po něm svojí papuči. Pěkně mu vlítla do obličeje. Jak mile Hoshimu bačkora z obličeje sjela na zem,spatřila jsem jeho zuřiví pohled. "Nejsem žádnej úchyl! Mladá dámo! Seš nějaká moc drzá!!" Prskal na mě…doslova. "Fííí! Abys náhodou nepraskl……Máš na tváři kapku krve!" Zmlkla jsem. Hoshi si skvrnku otřel ukazováčkem a poté jej olízl. "Trošku stará,ale nevadí."Podotkl…. "Seč nechutnej!" Svraštila jsem obočí. "Zvykej si špunte!" Nezval mě šuntem. Jaká drzost od takovýho páprdy. Pomyslela jsem si. "Nejsem žádnej páprda!" Zamračil se na mě. Strnula jsem.Zapomněla jsem totiž,že slyší moje myšlenky.
Hoshi začal kašlat,dal si ruku před pusu,jak se sluší a patří. Dal ruku trochu dál od úst. Rozklepala jsem se. Spatřila jsem na jeho dlani krev.Sice nepatrné množství,ale přece jenom… "Jsi v pořádku?" Starostlivě jsem se ho optala.Myslela jsem to vážně. "Neboj se,to je v pohodě." Usmál se na mě starostlivě a položil si ruku zpět na postel,krev si do ní,asi i otřel…Hned na to se mu očí řinula kapka krve. Hrůzou a zděšením jsem kapku sledovala. "Hoshi!" Vykřikla jsem. Vlezla jsem si zpět na postel. Když jsem se na postel,skoro bez energie,vyškrábala,objala jsem pevně Hoshiho. "Že si v pořádku? Že to nic není?" Drobet jsem panikařila. Hoshi mě chytil za ramena a odtáhl se lehce ode mě . "Jen už jsi slabá a já taky. To vše. Nic to není. A neměj o mě takovou starost." Neměj takovou starost, ale když on je v podstatě jediný,kdo mi z rodiny zůstal. "Vždyť mám už jen tebe." Hrnuli se mi slzy do očí. "Neuvěřitelné jak malá holka,jako ty, má tolik citů k osobě,kterou ani pořádně nezná!" Dořekl a hned na to zmizel. Udiveně jsem koukla kolem. A čekala jsem,že ho alespoň zahlédnu. Ale nic..zmizel jako pára nad hrncem. Bylo mi to celkem i líto. Tak ,ale co se dá dělat.
Vyšla jsem z pokoje se podívat jestli už ostatní spí a nebo ne. Otevřela jsem dveře a rozhlídla se. Viděla jsem,že se svítí v mém pokoji.Rozhodla jsem se tedy ,že to tam půjdu omrknout. Dveře od mého pokoje byli pouze pootevřené. Otevřela jsem je tedy celé a dokořán. Světlo mě na chvilku oslepilo,ale po několika vteřinách se mi povedlo zaostřit. Spatřila jsem Ita, Yoru a Kojiho jak mi předělávají pokoj. Úžasem jsem zdřevěněla. Můj pokoj už nebyl temný a strašidelný. Zářil červenou barvou s kterou kontrastovala bíla barva. Měla jsem pokoj,který byl do puntíku zařízený v červeno blích barvách. Když si mě kluci všimli,tak se mě Ito zeptal. "Tak co ? je to lepší ? Líbí se ti to ?" Usmál se. "Právě ses zkazila překvapení." Hodil po mě Yoru hadr. Úspěšně zasáhl můj obličej.Ale nic jsem si z toho nedělala.Byla jsem ohromená. "Už to jenom uklidíme a budeš moci odpočívat tady,marode." Pohladil mě po vlasech Koji. "Tohle je vážně můj pokoj" Nevěřila jsem. " Jo….vybrali jsme tyhle barvy,protože bychom řekli,že tě charakterizují." Zmínil se Yoru. " Málem bych zapomněl. Yui ti něco posíla, když si jí odmítla.Víš? Ta paní co tu dneska byla." Kývla jsem hlavou. Ito mi přinesl vetší krabici. "Otevři jí." Přikázal mi Ito. Ochotně jsem krabici otevřela. Byli v ní černé lolita šaty. "Zkus si je." Pousmál se Yoru. "Jsou součástí překvapení."Oznámil mi Ito.
Převlékla jsem se do šatů od Yui. Připadala jsem si jako v pohádce. " Řekla ,že jsou černá,protože by se k tobě černá hodila." Plácl Koji. "Hmm…." Stihla jsem jenom říct a pak jsem sebou sekla o zem. Měla jsem zase vysokou horečku.
Cítila jsem ,že mě někdo chytil do náručí. Položil mě na postel. Převlékl mě do pyžama. A pak uložil do peřin. Těžce jsem oddechovala. Za chvilku jsem ucítila na hlavě obklad. Nevěděla jsem,kdo se o mě tak staral. Ale v tuhle chvíli mi to bylo i celkem jedno. Nakonec jsem rychle usnula. Hoshiho jsem ve snu vůbec nepotkala. Snažila jsem se ho zavolat,ale marně. Potom jsem se hluboko ponořila do spánku a zdál se mi sen. Vipadalo to jako Hoshiho minulost. Jeho vzpomínky nebo tak něco. Bylo to celkem zajímavé. Hoshi mi jimi asi chtěl ukázat svůj původ nebo něco takového. Ze spaní jsem se hodně vrtěla. Odkopala jsem ze sebe peřinu a tím jsem se i probudila. Díky barvám mého nového pokoje jsem viděla v celku dobře. Neměla jsem tak velký strach ze tmy. Popadla jsem peřinu a přikryla jsem si jí nohy. "Ach jo…Hoshi….kde teď asi jsi?" Zatvářila jsem se smutně. Lehla jsem si a přikryla jsem se úplně. Po krátké době jsem opět usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama