Dějství 8.

4. července 2012 v 16:59 | Kira-chan |  Art of living

POZOR!!! Toto dějství se už odehrává o několik tel později. Kdy je Kiře už 17 let. Nedivte se...zapomněla jsem do příběhu zamontovat,že pákrát si několik ročníku opakovala. Proto ten věk. Kira už jako malá byla problematickým žákem XD .

O několik let později

"Nyaaaaaa!" Vykřikla jsem,když jsem se protahovala. Probudila jsem se do krásného letního dne. Je začátek prázdnin,žádná škola,co víc si přát. Seděla jsem na posteli,stále pod peřinou. Dívala jsem se ven z okna. Na tu krásu. Ptáčci létali komem mého okna a sem tam se i nějaký zastavil na parapetu. Měla jsem velmi dobrou náladu. "Dnes je tak krásně…..Ty jo! To jsou moje poslední prázdniny na základce." Zalekla jsem se,když jsem si to uvědomila. " Páni! Já už budu studen! Budu chodit na střední školu! No páni! Háá! Já jsem student…teda budu" Říkala jsem si povýšeně. Málem jsem měla pyšností nos velký jako loutka Pinocchio.
Rozrazili se dveře a do pokoje se mi vetřel Hachi. Skočil mi na postel. Rychle mě objal ,nestihla jsem to skoro ani postřehnout. Silně mi drtil krk. Musela jsem ho poplácat rukou,která byla momentálně jak lekla ryba,aby mě pustil. "Hachi? Nemůžu…Nemůžu dýchat." Málem jsem z toho pošla. Když své sevření uvolnil,mohla jsem se nadechnout. Cítila jak se mi zase prokrvuje mozek. "Puff…zase plný energie,hned po ránu?" Usmála jsem se. "Jistě." Ukázal na mě gesto které představuje "jedničku" a zazubyl se. Šáhla jsem mu na jeho kočičí ušiska. " Umm…tak heboučké." Soustředěně jsem mu koukala na ouška. "Áaa! Kiro ty si tak milá." Rozplýval se nad tím co jsem právě řekla. Jen abych Vám to upřesnila..málem jsem zapomněla říci. Hachi je náš soused,ten soused,kterému jsem jako malá pořád čučela do oken. "Dneska je hezky….asi se půjdu vyhřívat na sluníčko." Oznámil mi a pak utíkal zase ven z mého pokoje. Šel k sobě domů. A jako vždy v létě,se šel Hachi vyhřívat na verandu jejich domu.Byla to už taková jeho tradice..dá se říct.
Vylezla jsem z postele a převlékla jsem se do věcí na doma. Udělala jsem si z vlasů dva culíky a přes čelo jsem si dala šátek a vzadu ho zavázala. Vystřelila jsem z pokoje.Seběhla jsem schody. A uháněla jsem na snídani. Všichni ,Ito,Yoru a Koji,byli na nohou a snídali vajíčka. "Dobré ráno." Usmála jsem se na všechny. Zasedla jsem si ke stolu vedle Ita a dala jsem se do svojí snídaně. Klepla jsem do vajíčka lžičkou. Rychle jsem si ho oloupala a pak jsem ho celé dala do tlamy a kousala jsem jej. " Ty někam spěcháš?" Zeptal se mě udiveně Ito. " Hm…jo….sím..da…ch…sta..of…zahdu." Holila jsem na něj milí kuk. "Nikdo z nás ti nerozuměl ani slovo."Oznámil Yoru. Vajíčko jsem spolkla. " Říkám,že jo musím,teda,chci se postarat o zahradu." Zasmála jsem se a poškrábala jsem se ve vlasech.Bylo mi to trošku trapné. Vypila jsem čaj. "Tak já teda du na tu zahradu." Zvedla jsem se a šla jsem ven. Koji u snídaně neřekl jediný slovo…stal se z něj mrzout. Zakřenila jsem na tím, Koji je starý mrzout.
Otevřela jsem dveře do zahrady.Ucítila jsem jak se o mě otřeli paprsky slunce. Zahrada vipadala pod jeho světlem úžasně. "Shugoi!" Roztáhla jsem ruce a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Vykročila jsem ven.
Řádila jsem po zahradě jako ďas. Vytrhávala jsem plevel. Hubila škůdce..atd. "Zalévat Vás teď dámy nebudu. Sluníčko by Vám lísky spálilo." Usmála jsem se mile na květiny. Ráda jsem si s nimi povídala, i když jsem od nich žádnou odpověď čekat nikdy nemohla. Bylo mi to,ale jedno. "Ach,jak jste krásné." Rozplývala jsem se nad jejich krásou. Sedla jsem si mezi ně,kousek od malého jezírka co jsme na zahradě mněli. Zavřela jsem oči a relaxovala jsem. Pak jsem,ale oči otevřela. Utrhla jsem jednu květinu. Šla jsem do zadní části zahrady.Kde měl hrobeček,onen ptáček,kterého jsem kdysi připravila o jeho hezký život. " Neboj se. Nezapomněla jsem na tebe." Vlídně jsem se usmála. A položila mu jemně květinku na hrobeček. Zvedla jsem se a odkráčela jsem zase pryč. Dlouho jsem neviděla Hoshiho,blesklo mi hlavou. Jak se asi má. Naposledy jsem ho viděla,když mi bylo asi šest nebo sedm let. "Hoshi,kde je tě konec?" Pohlédla jsem k nebi a vánek si hrál s mimy vlasy. Sedla jsem si zase zpátky k jezírku. "Měla bych jít nakoupit." Zvedla jsem se a uháněla jsem se převléknout do města.
Vypadla jsem z domu. Kluci to už znají,takže si z toho nic nedělají. Naopak jsou rádi,že budou mít co jíst. Přemýšlela jsem jestli mám jet autobusem nebo jít pěšky. Rozhodla jsem se jít pěšky, je to zdravější a město není tak daleko. Jsem ráda,že konečně lidé a démoni,a jiné takové bytosti, živí v souladu. Cestou jsem zahlédla několik krásných zamilovaných páru. Měla jsem z toho dobrý pocit.
Když jsem dorazila do města. Vzala jsem jako první útokem řeznictví.Tam jsem koupila nějaké maso a uzeniny. To mají kluci rádi.Rádi si pošmáknou na dobře zpracované masu. Dál jsem skočila pro nějaké pečivo,kde pracovala jedna milá babička. Vždycky,když k ní du,jen se na mě usmívá. Mám to tam ráda. Pak jsem šla do drogérie. Snad nemusím říkat co jsem šla pořídit tam….Prostě jsem tam skočila pro sponky,gumičky a mnoho dalších věcí. Jak jinak. Zašla jsem i do lékárny,pro nějaký dobrý opalovací krém. Sluníčko letos celkem praží. A samozřejmě jsem šla i do obchodu s oblečením. Měla jsem potřebu si koupit nové plavky. Ty staré mi byli už malé přes prsa. Rovnou jsem si tam i koupila nové vietnamky (žabky) a nové spodní prádlo.
S nákupem jsem se spokojeně vracela domů. Cestou jsem zahlédla Hachiho jak si zase pohrává s nějakou dívčinou. "Ten se nikdy nezmění." Zasmála jsem se.
"Že já jsem na zpět nejela tím autobusem." Tahala jsem jazyk po asfaltu. Na hlavě mě svědili kapky potu. Byla jsem naštvaná. Zastavila jsem se a otřela jsem si čelo. "Safra! Kde je nějakej fešák,když ho potřebuju." Zamumlala jsem si pod nos. Dupla jsme si a zase popadla tašky.
Upražená jak popcorn jsem se vrátila domů. "Jsem domá!" Řekla jsem zničeně. "Du si dát sprchu. Vypalte prosím,někdo nákup." Škemrala jsem a sápala jsem se po schodech do koupelny. "No jo…!" Zabručel Koji. "Dřív si mi přišel milejší." Křikla jsem dolu,když už jsem směřovala ke koupelně. "Tys mi taky jako malá nepřipadala tak náročná!" Dopálil mě. A já myslela,že v tu chvíli puknu i jako ten popcorn. Zalezla jsme si do koupelny,ale tam mě čekalo překvapení. Ve vaně se koupal Ito. Zruhla jsem , "Tak já du do té druhé,promiň." Zabouchla jsem dveře. Za minutku jsem slyšela,že se Ito v koupelně raději zamknul. Asi jsem měla první zaklepat,ale co…má se zamknout hned…Zašuměla jsem do druhé koupelny. Napustila jsem si horkou vanu i s pěnou. Vlezla jsem si do ní. "Aaaa." Zasyčela jsem. Byla příjemně teplá. Zavřela jsem oči a odpočívala jsem.
"Kirooo!!"Zakřičel rozčileně Koji moje jméno. Zapomněla jsem,že jsem si kupovala i spodní prádlo. Pomořila jsem se hlouběji do vody,jako,že nic.
Koji vrátil Kiře věci do tašky a pak jí je hodil do pokoje. Koji předtím jako první vytáhl sexy noční košilku…Byl z toho celkem nesvůj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama